Začátek?
Jak začít..? Je Indie ještě indická? Je turista ještě turistou v pravém slova smyslu, nebo jen přetváří kulturu jedné z nejstarších civilizací na světě? Pro cestovní ruch vše....
Indie je můj druhý domov..Nemusela jsem tam strávit roky, abych tohle cítila. Někdy Vás ten kousek něčeho, co vidíte, cítíte, ochutnáte donese někam, kde jste ještě nebyli nebo dávno nebyli. Je to známé neznámo, je to jako pít poprvé víno, když jste v minulém životě byli vinařem. Tak to cítím, tak to vnímám.
Indie je tak jiná, že jen vylezete z letištní haly ven, tak jste jako ve filmu...NIC, opakuju NIC vám teď nepřipomene domov. Ani vůně, ani obraz, nic není reálný ani uvěřitelný. Byla jsem tenkrát odvážná a neviděla ani jedno video z Indie, jela jsem do neznáma. Za prosklenými dveřmi letište se vynořil svět, který bych nestvořila ani v těch nejdivočejších snech. Já, nepolíbená cestováním, se skoro cizím mužem po boku a krosnou, jsem vstoupila do Indie. Dillí.....
Při prvním pohledu jsem viděla jen smog, prach, špínu, tisíce lidí jako mravence v mraveništi, slyšela klaksony tisíců autorikš. Kolem mě bylo spoustu špinavejch stánků s citrony, samosami a smaženými placičkami, které se v dusném smradlavém vzduchu mísili s výkaly a pyžmem tisíců Indů. Do toho všeho pobíhali psi, opice, postávaly krávy..
Upřímně....první dva dny jsem vůbec nadšená nebyla. Naopak...V hlavě jsem měla jen Slivovici a ten pocit úkosti z vlastního rozhodnutí..."Co tady vlastně dělám?" "Proč?", "Jak?"
Brečela jsem při vzpomínce na špinavé osamocené děti uprostřed 4 proudové silnice, brečela jsem v tu chvíli pro každou krávu živící se odpatky a žvýkáním papírových krabic, pro každého naschvál zmrzačeného člověka, kterých jsem jen za den viděla víc, než za celý svůj život. "Proč mě nikdo na tohle nepřipravil? Jak si tohle mám sakra užít?" S Tomem jsme si ale slíbili, že to zvládneme a vydali se na první pořádnou cestu....do Srínagaru..
