SPICELIFE začíná...aneb proč jsem založila stránky?

Sedím s kamarádkou a řešíme, proč děláme práci, co nás nebaví.

 Není život moc krátký na to, abychom dělali něco, co nás nebaví? Neměla by nás ta polovina života, kterou trávíme v práci uspokojovat? Jsme líní, pohodlní, nebo se chceme jen vymlouvat, že nemůžeme? Po dlouhých debatách o lepší budoucnosti, o větších šancích být konečně kreativní a dělat něco, co nás uspokojuje bez toho, aniž by nám neustále někdo dýchal za krk a říkal nám, jestli to děláme dobře, nebo ne, proč jsme řekli  tohle a tamto a  jestli jsme se u toho nezapomněli usmát.... Došli jsme k závěru, že zužitkujeme to, co umíme ve prospěch sebe a druhých. Jak jinak dát světu vědět : 

Heeeej, já jsem tady a jsem v tomhle dobrá, tak koukejte!! :-) Všichni bychom si to měli říct..každý z nás je unikát, individualita, každý něco umíme!

Roky jsem si stěžovala, že jako single woman nemám komu vařit, nemám důvod péct kořeněné sušenky, vařit a zkoušet každý den nové jídlo, protože to kromě mě stejně nikdo jiný jíst nebude...A kamarádi?? Ti už jsou mými jídly přecpaní...Odmítám si stěžovat, budu vařit jiným lidem!! :-D

Můj první krok tedy směřuje na živnostenský úřad a jdu se zeptat, jak to s tím pohostinstvím vlastně je...za deset minut mi jede autobus...Možná nás za pár týdnů potkáte na vánočních trzích....;-)